pátek 31. května 2013

Díky, že jste v tom jeli s námi

Tak přátelé, finišujeme! Zpátky na stromy...tedááá, zpátky do sedel :), to platí zejména pro Elišku, která se už druhý týden dovolenkuje a pro Dana, který se zase týden služebkuje. Myslím, že jsme to zvládli na chvalitebnou a rozhodně před námi stojí velká výzva v dojíždění do práce dál pokračovat. A to se vyplatilo!


Děkujeme všem za podporu a přidružené lumpárny, těšíme se, až se potkáme někde po cestě do práce na kole a přejme si společně, ať se nám v budoucnu jezdí v Praze alespoň částečně TAKHLE.

Knihokol.blogspot.cz tímto nekončí, naopak... Chystáme se na lekci urban cyclingu (čerstvě odkoukanou v Belgii a Estonsku), bikesharingu, vyzkoušení tandemu a lehokola (kdo se mnou do toho půjde?) a pak samozřejmě sem tam přidám nějaký blábol typu: jak vypadala má dnešní jízda (do/z práce) na kole... Třeba konkrétně dneska, to jsem jela na kole s taťkou polem nepolem, doprovodit ho do hospody v blízké vesnici a pak si dala zpět projížďku za soumraku kolem Opavy a přitom si zpívala, že "na světě je přece krásně". Přeji i vám milé návraty domů, do rodného kraje...


(piskkle)

středa 29. května 2013

Moje kola

Než jsem se přestěhovala do Prahy, městskou cyklistiku mě nikdy nenapadlo řešit. V Opavě jsme jezdili na kole odjakživa a pro většinu mé rodiny je (nebo bylo) kolo nejpřirozenějším dopravním prostředkem. Mamka jezdí do práce v zimě v létě, ta by měla dostat metál!

Když opominu dětská kola, prvním z výraznějších kol v mém životě byl tříčtvrteční Pionýr 22, kterého pak dědily všechny příbuzenské děti. Kdopak ho asi teď má? Na cesty do terénu jsem dostala Author Daytona (shift!), které mám dodnes. Authora tehdy dostala celá rodina a zejména s taťkou jsme pak podnikali tradiční nedělní předobědové výjezdy: já a čtyři chlapi, takže fňukání a jízda v tempu byla na mém víkendovém pořádku. Z té doby mám taky své typické "cyklistické lýtko" :) Do města jsem si "na lítačku" vydyndala od dědova bráchy "sto let staré kolo" (z 1. republiky), zn. Laso, s dámským rámem, posezem a la "paní radová", obrovským předním světlem a famózním "gepkem", na kterém jsem vozila své kamarádky, když jsme se v nočních hodinách odněkud vracely. Co TO s náma zažilo! Tohle bylo opravdové kolo mého života...a zatímco mi ho kradli, měla jsem tísnivý pocit, že mi ho někdo chce sebrat. Když jsem se ke kolu vrátila, prostě tam nebylo. Kdopak ho teď asi má?

Místo ukradeného velocipédu mi taťka sehnal starou ukrajinu, taky dobrá, ale už to nebylo ono. Najezdila jsem se na ní dost, nebála se ji nikde nechat...tenhle pocit mi zkrátka v Praze chybí. Vzít kolo z garáže a jet, kam se mi zachce, nechat ho kdekoli se mi zachce, případně sdílet klíčky od zámku a kolo si "přenechávat a vyzvedávat" z místa, kde ho zanechal někdo jiný. Takový přirozený bikesharing. Teď v Praze tedy jezdím na skládačce Eska po babičce, drží se, holka ušatá. Jsem za ní tuuuuze ráda! Za ten měsíc mi přirostla k srdci a nebýt cesty na kočičích hlavách, na kterých se denně hrozně vydrncám, označila bych ji za ideální městské kolo.

Kolo jako součást mého (dřívějšího) života. Loučení se na nádraží s Ivou.

Už se těším na odpovědi z naší ankety "Kolo mého života". Co kolo, to příběh...
Prosba pro Opaváky: nemáte prosím někdo fotku mého starého kola Laso? Areka a spol.? Hm? Díky!

(piskkle)



úterý 28. května 2013

Jak šlapou u Armaniho

Od té doby, co nebydlím u rodičů, vídám televizi jen zřídka. Jsem-li účastníkem hovoru, v němž někdo cituje reklamu, cítím se trošku odstrčeně. Asi tak, jako když na základce všichni sledovali Beverly Hills a já vůbec nevěděla, o co jde. Nebo jak už druhým rokem dávala Kofola reklamu s prasátkem...

Když vzpomínám na nějakou reklamu, kde by hrálo hlavní roli kolo, napadne mě snad jen Poděbradka. Trochu jsem popátrala ve vlnách internetu a z českých reklam, zdá se, s tématem pracoval nejvíc Birell. Lehce šílená je pak reklama britských Halfords se řvoucí holčičkou jezdící na kole. Na TVspoty.cz píšou (a ukazují), že alternativní verze této reklamy na sebe nenechaly čekat. Už nedopadaly tak mile.

Zatímco Armani, z toho si určitě nikdo nevystřelí. Jak by mohl. Džíny mají prý kvalitní a navíc se jeho zaměstnanci chovají ekologicky: jezdí Do práce na kole. Teda pardon. V práci na kole. Navrch šetří vodu za sprchu, protože se vůbec nikdy neušpiní :)

Napadají vás nějaké další reklamy o cyklistice/kole? Přidejte prosím linky do komentářů.

(piskkle)

pondělí 27. května 2013

Kolo, revolver a absint

Varování: tento příspěvek obsahuje novotvary, divnotvary a necitovaný obrázek.

Nevím proč, ale dnes jsem si připadala tak nějak jarryovsky a ubuidně. Jo, tyhle dva novotvary se vztahují k věhlasnému Alfredu Jarrymu. Hádali byste, že letos uplyne 140 let od jeho narození?

Tenhle Jarry, to byl typ. Velocipédský mimoň. Podle Wikipedie (další nesprávná citace) mu ke spokojenému životu stačily tři věci: kolo, revolver a absint. A teď se podržte: revolver používal místo cyklistického zvonku! Haháá, ten na to přišel. Tuhle se mě někdo ptal, jestli používám zvonek a já odvětila, že ne, že mi to přijde příliš protivné. Plánovala jsem si na kolo pověsit plyšovou kachnu a turisty rozhánět hlasitým "gaga", vzhledem k neustálému dešti jsem to však zamítla. Asi bych měla začít uvažovat o tom revolveru! :)

Fredy na svém velocipedu.

V několika Fredyho pracích hrají kolo a cyklistický závod velkou roli. Tak třeba v Ukřižování (AJ) nebo v Nadsamci. Tam se objevil dokonce pětimístný tandem. Četla jsem knihu kdysi na základce a doteď nemůžu zapomenout, jak jeden z cyklistů během cesty zemřel, spolujezdci překonali jeho posmrtnou ztuhlost a využili jeho váhy k pohonu kola. Přitom závodili s vlakem a živili se jen Perpetual-Motion-Food. Závod ale stejně nevyhráli, předjel je jakýsi cyklista.

Možná, že jsem se královsky-ubuovsky cítila taky proto, že si začínám opakovat francouzštinu pro naši letní pyrenejskou expedici. Naposledy jsem se franštinu učila před 15 lety (=uf). Ž suí malala téte. A goš. Ilnijapaekua. Merd(r)e. Pozor, to poslední už je zas jarryovština ;). Ale dnes jsem se s Francouzi, co jsem je fotila s výhledem nad Čechovým mostem, domluvila taky jen rukama nohama: "to není daleko, to je jak byste kolem dohodili a zbytek na kameni doskákali" :).

Možná taky, že tento stav je jen přirozeným stavem duše... Stavem duše utopené ve vodě:



(piskkle)

pátek 24. května 2013

Trio z Belleville

Tak co, už máte namakaná lýtka? A zároveň vás zmáhá nastalá zima a déšť?! Chce to pořádně namasírovat a odpočinout si, třeba u filmu Trio z Belleville. Pěkný víkend!


(piskkle)

středa 22. května 2013

I bike

Včera mě popadla touha tvořit (nee, diplomku ne), tak jsem se dala do rytí razítek. Rozhodla jsem se vyrobit samolepky s obrázkem kola pro mé milé spolušlapatele - a nejen pro ně.

Ústředním motivem toho všeho byla myšlenka "I bike". Kdesi jsem viděla mikinu s nápisem "I (obrázek kola) the morning ride", takže můj nápad není úplně původní, to se veřejně přiznávám. Rozvíjela jsem ideu dál. Když jsem mikču viděla, nemohla jsem přečíst nápis celý, takže jsem myslela, že obrázek kola zastupuje symbol obvyklého srdce. Něco jako "I love/like the morning ride".

Z toho mi vyšla jednoduchá skororovnice. I love bike. = I love + I bike.

Viz moje profilovka na Facebooku - aplikace ŠLAPU.

Heslo "I bike" se mi zalíbilo. Je to (technicky) hravé, variabilní i kreativní, protože když mám ráda svoje kolo a jízdu na kole, slovo láska je teoreticky rovnocenné se slovem kolo, můžu vlastně říct namísto "I love Prague" třeba "I bike Prague", "I bike honey", "I bike whatever".

Už se těším, až samolepky nechám vytisknout a budeme je lepit všude. Na kolo, na oblíbený jogurt ve sdílené lednici, nebo prostě jen tak, na čelo tomu, koho máte rádi. Zájemci, hlaste se zde, samozřejmě i vy, kteří si chcete nechat natisknout originál razítko (10,5 x 7,5 cm) téměř kamkoli: na papír, textil (mám spešl inkoust), na dřevo, no dobře, klidně i na zadek.

První návrh samolepek I bike.

A tady jsou! Už je máte?


(piskkle)

úterý 21. května 2013

Dýchej zhluboka

...ať se ti roztáhne hrudní košíček... "Lituji všechny cyklisty, kteří jezdí ve špičce po Evropské", myslela jsem si dnes ráno, když jsem tudy jela tramvají. Pak mě napadlo, že Evropská je ještě zlatá, ve srovnání třeba s Legerovou. To mě přimělo podívat se na Informace o kvalitě ovzduší, které dnes kupodivu byly nejhůř "uspokojivé". Každopádně prašno na Evropské bylo, a to moc. Nemluvě o prachu, co nejde vidět.

Hned jsem si vybavila obrázek z učebnice angličtiny, pojednávající o Great Smog v Londýně roku 1952. Tenkrát to byl obrovský průšvih, i když Londýn byl svými "pea soupers" pověstný. Hádám, že si cyklisté na téhle fotce zrovna nezpívali "zhluboka dýchat, zhluboka dýchat":

Londýn, 1956 (Copyright: Henry Grant Collection/Museum of London)

I přesto, že dnes už je to o poznání lepší, jásat si nemůžeme. A přitom, nebylo by hezčí, kdybychom mohli jezdit denně i po hlavních magistrálách takhle?

Soho Fair (Copyright: Henry Grant Collection/Museum of London)

Nebo míjeli v Praze cyklisty tohoto typu? :)

Mr & Mrs Willis (Copyright: Henry Grant Collection/Museum of London)

Z diskusí kolem cyklistiky v Praze zaznívají hlasy, že ti, co tu jezdí na kole, jsou sebevrazi a blázni, že Praha pro cyklisty není. Děkuji, já si tedy příště vezmu roušku.

PS: Dýchej zhluboka! (see video v odkazu)

(piskkle)

neděle 19. května 2013

Lapu po dechu

V pátek jsem viděla první cyklistku v tričku ŠLAPU. Úspěch! Zatímco někteří lamentují, že jim soutěžní trička stále nepřišla, já už si ho stihla i dotvořit.


Lapu po dechu... fotka při výrobě, jak vypadá tričko v reálu, to se nechte překvapit :)

(piskkle)

čtvrtek 16. května 2013

Tour de France, ehm, Prague

Dneska jsme v soutěži Do práce na kole přesně v polovině. Myslím, že přichází čas na drobné bilancování:
  • V týmu Knihokol jsme se shodli, že nám jízda na kole vždy prosvětlí den. Vážně to funguje!!! 
  • Bereme s sebou kolo, i když občas vyrazíme na oběd.
  • Postupně si všichni nalézáme své oblíbené trasy, zkoušíme však objevovat i nové, např. já dnes jásala při průjezdu po Kosárkově nábřeží, pak šmik přes přechod na Nábřeží E. Beneše a vesele do kopce k Hanavskému pavilonu. Po cestě se mi sice pokoušela smát parta dělníků, že ONI by to na skládačce vyjeli jako nic, s úsměvem jsem tuto ironickou poznámku v potu tváře přešla, příště jim ukážu s Élektrou! Po výstupu na kopec jste odměněni nádherným výhledem na Prahu (už vím, odkud se snímají fotogenické pohlednice s desítkami pražských mostů). Krása, krása. Štěpáne, díky za tip na tuto trasu! 
  • Vypadá to, že se počasí zlepšuje, takže škodolibé hlášky našeho vedoucího, který si při dešti mne ruce se slovy: "Moji kolegové zrovna jedou na kole, muhehee", už nebudou namístě. A i kdyby, my odpovíme: "V dešti se jezdí skvěle, muhehee".
  • Většina z nás už ocenila eleganci jízdy na Élektře, já ale stejně radši poctivě ŠLAPU :) 
  • Co se týče soutěže, držíme se v první půlce - to je úspěch!!! Osobně do/z práce nejezdím jen, když jedu navštívit dědečka na Kladno.
  • Nejmilejším zjištěním pro mě bylo, že se lidi na kole usmívají. Sláva, konec kyselejm ksichtům z metra! 
  • Suma sumárum: i když se občas zapotíme, jezdíme si svoji Tour de Prague opatrně, ale s láskou. Stejně jako Kraftwerk:

Asi o tom taky natočíme video :). Mimochodem, víte, že člen kapely Kraftwerk, Ralf Hütter, je velký cyklistický fanda, řekla bych až fanatik? A že si v roce 1983 při natáčení Tour de France způsobil na kole těžký úraz a údajně byl i v bezvědomí? A víte, že se slavná Tour de France pojede letos posté? A že se jezdí od roku 1903? Nevíte? Tak teď už to víte ;)

Tož si ještě poslechněte elektronickou verzi písničky, ať si máte při jízdě kolmo co zpívat :) Pěkný den!


Ještě mě napadá staré známé rčení: důležité není vyhrát, ale zúčastnit se. Před lety jsem na Erasmu ve Finsku vymýšlela, jak "vyhrát" staré kolo po odjíždějícím studentovi z Francie. Prohlásil, že jej dá tomu, kdo uvede nejlepší důvod, proč to kolo musí mít. Věta "Já tu sisinku prostě chci", by mu asi nic neřekla, vytvořila jsem proto koláž obrazů a zvuků právě z písniček Kraftwerk, s odůvodněním, že kolo potřebuji na Tour de France. Kolo nakonec dostal někdo jiný (on mi snad nevěřil?!?) a ze všeho nejdůležitější byla nakonec ta radost z tvoření. A taky vzpomínka, kterou jsem si na celou akci uchovala dodnes. Své Tour de France, ehm, Prague si jezdím tedy až nyní...

(piskkle)

středa 15. května 2013

Coming out...

...aneb Miluji Élektru a nemůžu bez ní žít! Ale vzhledem k tomu, že její druhé jméno je Barack, tak se možná není čemu divit. Má pevné černé tělo a ty jeho ladné křivky a rychlé pohyby....hmmmm. Jak se lehce pohybuje do kopce a v zatáčkách a hlavně vás nikdy nezačne unavovat. Navíc má úplně novou čistou a nezkaženou duši. Má snad jedinou chybu, trpí lehčí nadváhou, ale to mu asi odpustím, protože je díky tomu stabilní a dá se o něj opřít. Dneska večer si ho vezmu domů...ráno si dáme kávu a vyrazíme spolu do práce. Už se nemůžu dočkat!!!
(Eliška)

úterý 14. května 2013

I want to ride my bike...

Zdravím všechny vyplažený jazyky i rozzářená srdéčka :)
O tom, že guma může prasknout, ví své nejedno malé dítě. Však i já jsem se o tom přesvědčil, a né zrovna tak dávno. Minulý týden se mi povedlo prorazit zadní plášť na vypůjčeném elektrokole. Holt, se skládačkou přes obrubníky nejeď! Jó, kdyby nám půjčili elektrohoráka, to by byla jaká jiná jízda.) Díky ekolo.cz i za bezplatnou nápravu.

No a jako i hovínko má dva konce, pohled naskytnuvší se vám při jízdě do práce na kole může vypadat třeba jako ten můj.

Kudy jsem to asi jel?

(pohlazení na duši od tydlidana)


pondělí 13. května 2013

Foto (re)cyklení

Pondělí 13. jsme si zpestřili focením na kolech. Než nás pracovní povinnosti pustily před knihovnu, zatáhlo se a jen tak tak jsme to stihli před ukázkovým aprílovým lijákem. Naše dvorní fotografka Té se sice trošku durdila, že není dobré světlo, ale za slunečního svitu se fotí jen šunky, no né?

Každý si na focení přinesl něco speciálního. Magda pejska Anču, kterou zrovna hlídala kamarádům, Eliška kolo jezdící elegantně po ráfku, Dan šlapací triko a já novou sukni od Akari. Nechyběly ani balónky, i když zbyl nakonec jen jeden.

KniHOKOL před KniHOVNOU.

Anča byla skvělá. Škoda jen, že se nevešla do košíku Pepinky. Tímto vyhlašuji konkurz na malého košíkového psa - Zn. Jen zapůjčit na blbiny! Že by Bella?


 Jupí, nosič unese 25 kg, takže máme jen 5 kg navíc!

 Poběž, Ančo, ať se neudusíš. A ne, že budeš žalovat páníčkovi!

Élektra Barack & Pepinka, friends forever :)

Další výběr z fotek najdete u KlíštěTé. Děkujeme, Té! (i když nechápu, proč je jich tam tolik se mnou - i bez kola :)

(piskkle)

Když šlapete, používejte ochranu

Možná si ještě pamatujete, jak nám někteří rodiče před výjezdy na festivaly nebo na různé chaty říkávali: "No, hlavně používejte ochranu". Zajímalo by mě, kolik rodičů vás takto nabádá dnes. A ještě víc by mě zajímalo, jestli tak dělají v souvislosti s ochranou vaší hlavy při jízdě na kole.

Co se týče ochrany na lyžích nebo na snowboardu, mám pocit, že my Češi patříme spíš k těm uvědomělým sportovcům. Helma a někdy už i páteřák je běžnou součástí naší sportovní výbavy, na rozdíl třeba od Francouzů. Nošení přilby na kolo nebo brusle v tuzemsku už není zas tak běžné, zejména pokud se jedná o městskou cyklistiku.

V souvislostí se zapůjčením elektrokola z ekolo.cz v rámci Do práce na kole nám na mail přišly nějaké materiály o samotném e-kole a dopravní teorii (nejen v Praze). Píše se v nich mimo jiné, že: "...Pokud nejste zvyklí na cyklistickou helmu, nepoužívejte ji, ve městě nehrozí riziko úrazu hlavy, jako při sportu na kole." V tomto bych si dovolila s panem Tomášem Závorkou, koordinátorem DPnK, zásadně nesouhlasit.

Některé průzkumy mluví úplně jinak a já se, popravdě, moc nedivím. Nebudu se tu pouštět do nějakého mentorování, je to zvážení každého, ale osobně znám příběhy několika lidí, kteří si způsobili buď svou nedbalostí nebo jen nešťastnou náhodou úraz s takovými následky, který jim změnil život. Nutno uznat, že ne k lepšímu.

Jestli vás tahle tematika zajímá, doporučuji se podívat na Facebook nebo web CEREBRUM, Sdružení osob po poranění mozku a jejich rodin. A rodičům, kteří čtou tento blog, doporučuji poradit svým dětem, ať používají ochranu - i na hlavu.

Kdo se chce chránit a přitom být šik, může soutěžit o helmu Hövding.

(piskkle)



pátek 10. května 2013

Zpívání v dešti

Počasí v Praze dnes možná pár lidí od cyklojízdy odradilo, ale ti, co se projeli (nebo aspoň prošli) louží, se určitě museli cítit minimálně takhle:


Aspoň já teda jo. Normálně bych se do takového lijáku asi nepouštěla, jenže jsem měla na základce uloženou Élektru (e-kolo) a slíbila ji dovézt do práce. Zároveň jsem si říkala, že je načase zkusit se projet Stromovkou, navíc, že by to tam mohlo míň šplouchat.

Pomohla jsem si metrem z I. P. Pavlova na Nádraží Holešovice a zamířila do parku. Louže tam už pomalu tvořily moře, takže po chvíli na mě nezůstala nit suchá...ale co na tom, projela jsem se báječně. Na stezce A162 nebylo ani živáčka a v celé Stromovce byli slovem 2 lidi! Jeden běžec a jeden pejskař. V takovém dešti se dalo navíc krásně nahlas zpívat...

Začátkem týdne jsme s Eliškou chtěly psát příspěvek o tom, jak se nám dobře jezdí v dešti. Že lidi zalezou do metra, turisti pro jistotu nevylézají vůbec a na stezkách je příjemně volno. Mluvily jsme tenkrát o slabém deštíku a možná jsem to dnešní počasí zakřikla svým přáním, že by mohlo pršet celý květen. Odvolávám, co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil. Stačilo by mrholení, svatý Petře, oukej?

PS: Taťkova potápěčská rada: "když se ti mlží brýle, plivni si na ně", mi na kole nefunguje. Nebo máte jinou zkušenost? :)

 Konečně smysluplné využití Blesku. Teda, mohli by ubrat barev. Kuk!

Kdo má v té soutěži prsty?


(piskkle)

čtvrtek 9. května 2013

Nesplácávejte šneky!

Včerejší sváteční den jsem se sestřenčinýma dětma sbírala na zahradě šnečí ulity, které jsme pak společně barvili prsty akrylkama. Byla to super zábava - nejen pro děti. Ulit jsme našli hafo, až jsem se divila, kolik šneků už asi lezlo mimo svou komfortní zónu... Každopádně to, že přenechali svou ulitu všanc našemu umění, to bylo podle mě pořádné nestereo! :)

Dnes jsem shodou okolností po cestě do práce na kole šneka potkala. Přímo uprostřed cyklostezky. A vtom jsem si vzpomněla, jak jsme šnekům jako malí pořádali závody. Jak jsme je se sestřenkou po stovkách sbíraly do jámy na zahradě, abychom z nich pak měly noční můru. A jak jsme jim vždy pomáhali na druhou stranu silnice. Tak jsem slezla z kola a šneka přenesla - směrem, kterým snad "jít" potřeboval. Zachránila jsem ho před splácnutím na exponované cyklostezce? Možná jo.

Proto na vás apeluji, milí cyklisté, ba dokonce motoristé. Nesplácávejte šneky. Jsou užiteční a mají právo na život stejně jako my. A až jednou opustí svou komfortní zónu, můžou sloužit dokonce jako nástoroj umění!

Abych nezapomněla. Martin Zajíc vás prosí, abyste nesplácávali ježky, respektive žádná zvířata. A já bych možná přidala ještě prosbu, abyste nesplácávali pro jistotu ani chodce.

(piskkle)

úterý 7. května 2013

Jednou větou

Pro nepsavce z našeho týmu zavádím rubriku "Jednou větou", kam můžou zaznamenat svoje dojmy z cestování Do práce na kole v ... anóóó, ...pouze v jedné větě nebo zkrátka jen obrázkem. Oni tak sice můžou dělat i bez speciální rubriky, ale třeba je ukázka motivuje :). Co, Eli, Magdi, Dane?


  • Po příchodu do práce mě zdraví vedoucí se slovy: "Jsem zvědavý, koho z vás nejdřív srazí auto." V oddělení 52 se zkrátka ví, jak správně lidi motivovat!
  • Čekání na zelenou na přechodech pro chodce na Rašínově nábřeží za železničním mostem směrem od centra je jen o něco málo otravnější než čekání na zelenou pro cyklisty na křižovatce ulic Milady Horákové a Badeniho (Hradčanská). V obou případech, i přesto, že máte zelenou, prakticky neznamená, že máte přednost (vyzkoušeno v praxi členy týmu Knihokol).
  • Slušní lidé ještě žijí. Když vám vjedou/vlezou do cesty, umí se i omluvit. Možná vám za zády ukážou prostředníček. Kdo ví.
  • Když teď chodím po Praze pěšky, připadá mi, že mi něco chybí. Že by to ŠLAPání bylo tak nakažlivé?
Stockholm läser. Praha taky! 

Tematický úryvek z knihy Martina Zajíce - Bezpečná cesta - cesta vlakem:

Vilém: Je skvělý (o kole, pozn. přepisovatele). Ale zjistil jsem dvě věci: 1. ani 18-rychlostní přehazovačka neoprostí člověka od ŠLAPání, 2. kdo ji neumí správně používat, nadře se víc než na ukrajině. Naštěstí v okolí města je rovina a kole je v záruce.
OUTSIDER: Tak to je pěkný, jdu něco kreslit. (odchází)

Vilém se tryskem rozjíždí za město. Jezdí a jezdí. Je to fajn. Stromy podél silnice ubíhají dozadu, v dálce na poli sklízí rolník svoji úrodu, jezdit v přírodě stojí za to. Idyla samotářská netrvá dlouho, proti němu jede Martin. Martin je Vilémův soused, bydlí ve vedlejší ulici.

Martin: Zastav, zrovna jedu za tebou domů.
Vilém zastavuje: To se nedozvoníš, zrovna jezdím venku za městem.
Martin: Dobrá, dobrá. Kamaráde můj nejlepší, potřebuju pomoc!
Vilém: O co jde? Jasně, že ti rád pomůžu, jsem pozitivní... (více na str. 8 - 9 a dál)

Takže pro dnešek bych se rozloučila asi takhle: mějte spoustu pozitivních kamarádů. Třeba těch, co jezdí na kole.

(piskkle)


pondělí 6. května 2013

Zdravý duch ve zdravém tílku

....fofrem skočím na postýlku. Tak nějak to tenkrát Hurvínek říkal ve své Abecedě slušného chování. Správně to ale mělo být: "V chování však žádnou mýlku"...a tak i když nám květnové počasí dává pěkně zabrat, ŠLAPEME! 

Zdravý duch i tílko potřebují zdravé jídlo. Už dlouhou dobu si brousím zuby na zelený smoothie (viz stránky Vegmania, u kterých dostanete zaručeně chuť na něco zdravého). Dnes ke snídani jsem se rozhodla vyrobit si smoothie podobný, akorát v mém klasickém stylu "z hovna bič", což pro neznalce znamená, že vařím s tím, co mám a dokážu všechno nahradit :). Skoro... no, zkrátka, tenhle smoothie sestával z banánu, jablka, namočených semínek: lněné, sezamové, goji, vlašských ořechů, sušených datlí, kopřiv, brokolice a okurky. Přísady jsem nakrájela:


a pomixovala. Jelikož tam chyběl špenát, smoothie dostal krásnou barvu kafebronz dozelena a byl tak hustý, že by se dal krájet :). Nechtějte vědět, jak to vypadalo. Navzdory všemu to bylo výborné a nakoplo mě to tou správnou (téměř zelenou) energií na cestu do práce.

Odpoledne dorazil do práce Dan, trochu popracoval, pak se podíval na hokej a vesele si převzal Élektru, že se mu to jako hodí, neb táhne těžký batoh. Tak jasně. Hlavně, že je vše v souladu s vesmírem :)))

Dan už taky ŠLAPE!

(piskkle)

sobota 4. května 2013

Na tajňačku

Být v sobotu na tajňačku v práci, to je prostě bájo. Člověk stihne zajít na farmářský trh, udělat spoustu pracovních věcí a pak zajít s kolegáčky na lahodný nápoj. Ale pozor, od příště již jen Kolaloku!

 Pepinka v celé své sakurové kráse

 Až vyrostu, bude ze mě Trabant (dobře, tak Mini Cooper :)

Malináda, lemonáda, cider-áda & Mára-áda

(piskkle)

čtvrtek 2. května 2013

Élektra

V úterý 30. dubna jsem dostala za úkol vyzvednout v prodejně ekolo.cz přislíbené elektrokolo. Kluci na v ekolo.cz byli ochotní a vybrali nám krásnou černou skládačku značky Agogs. Jediná smůla byla, že jsem s sebou táhla těžkou tašku přes rameno, takže když mi přidali ještě nabíječku a řekli: "Jeď", bylo to se mnou pěkně nahnuté. Nijak mi před prvním ŠLÁPnutím nepřidala ani rada, že nemám řezat zatáčky, protože bych se mohla někde vymáznout (to že se pánovi někdy stává)... Ještěže nám půjčili k Élektře (takhle se bude jmenovat naše e-kolo, joo? :) taky přilbu!

Cestu z Vltavské snad ani popisovat nebudu (pouhých 9 km!), domů jsem přijela úplně zbitá, akcelerátor jsem použila jen na rovince - takže takřka nikdy, no a cesta ve špičce, s tunovou taškou a naprostou neznalostí trasy pro kola, to byl prostě záhul. Jízda v jednosměrce, samozřejmě v protisměru, na chodníku a podobně, přiznávám, nebyla výjimkou.

Doma před barákem jsem vysílala SOS Honzovi, ať mi pomůže s Élektrou do čtvrtého patra. S tázavým pohledem ve stylu: "Tohle snad nebudeš tahat nahoru denně?!?" mi vzal jak kolo, tak tašku...a radši to víc nekomentoval. Ve čtvrtek 2. května mi pak pomohl s kolem dolů. Zkrátka parkovat s Élektrou budu muset u Elišky.

První soutěžní cesta do práce byla taky vtipná. Náplavka celkem prázdná, pak kličkování mezi turisty u Mánesa, most Legií, Kampa, Malostranská...a i když jsem si při přihlašování odhadla svou trasu na 6 km s tím, že na Malostranské nastoupím do metra, srdnatě jsem se jala zdolávat zkratku na Klárově, abych se dostala na Hradčanskou. "Vždyť mi Magda říkala, že se to tam dá projet myší dírou? A to neznamená, že tam nejsou schody?" Schody Pod Bruskou u hotelu Hoffmeister mě, nevím proč, překvapily a protože jsem nechtěla jet s motodavem Chotkovou, vynesla jsem si milé kolo - stejně nakonec po schodech - Chotkovou nad zatáčku a dál pokračovala po cyklostezce. Do Národní technické knihovny na Technickou jsem už dorazila jakž takž dobře, jako zákonem schválnosti však všude byly jednosměrky a cyklostezky v opačném směru, než jsem potřebovala. Budu si do příště muset trochu nastudovat trasu...

Šokující odhalení: Nesení Élektry do schodů pro profilovou fotku jsem jen hrála! :)

(piskkle)

středa 1. května 2013

ŠLAPU


Letošní slogan kampaně Do práce na kole „Šlapu…“ nebyl podle všeho právě šťastnou volbou. Spolu s průvodním spotem „Nedělej Milušku, začni šlapat“ byl vlastně jedním z důvodů, proč se nechtěl náš zaměstnavatel do soutěže zapojit.

Registrovaní soutěžící dostanou krásná biotrička od (nám v NTK známých) OP Tiger s nápisem Mám dvě duše, tak ŠLAPUNapadlo nás, že si je trochu přetvoříme k obrazu svému, takže až dojdou, dojde i na ně J.

My v týmu Knihokol jsme se nad slogan povznesli. Proč si kazit náladu a brblat, jako by toho nebylo na světě dost. Chceme jezdit? Chceme. Vyhecovali jsme se konečně díky soutěži? Vyhecovali. Motivuje nás to jezdit Do práce na kole? Zatím jo! Takže slogan neslogan, prostě pošlapeme.

Každý soutěžící si může v průběhu měsíce měnit pomocí speciální aplikace profilovou fotku na Facebooku. ŠLAPU tak bude přítomno všude. Bezva ironie. Ale přistoupila jsem na hru autorů spotu z Družiny a pokusím se každý den, kdy pojedu do práce na kole, vyfotit novou profilovou fotku a vymyslet nové heslo, proč šlapu. Zahltím Facebook šlapacíma fotkama, jupííí!

Naše první profilová fotka pořízená při výŠLAPU na Sněžku!


(piskkle)