Cestu z Vltavské snad ani popisovat nebudu (pouhých 9 km!), domů jsem přijela úplně zbitá, akcelerátor jsem použila jen na rovince - takže takřka nikdy, no a cesta ve špičce, s tunovou taškou a naprostou neznalostí trasy pro kola, to byl prostě záhul. Jízda v jednosměrce, samozřejmě v protisměru, na chodníku a podobně, přiznávám, nebyla výjimkou.
Doma před barákem jsem vysílala SOS Honzovi, ať mi pomůže s Élektrou do čtvrtého patra. S tázavým pohledem ve stylu: "Tohle snad nebudeš tahat nahoru denně?!?" mi vzal jak kolo, tak tašku...a radši to víc nekomentoval. Ve čtvrtek 2. května mi pak pomohl s kolem dolů. Zkrátka parkovat s Élektrou budu muset u Elišky.
První soutěžní cesta do práce byla taky vtipná. Náplavka celkem prázdná, pak kličkování mezi turisty u Mánesa, most Legií, Kampa, Malostranská...a i když jsem si při přihlašování odhadla svou trasu na 6 km s tím, že na Malostranské nastoupím do metra, srdnatě jsem se jala zdolávat zkratku na Klárově, abych se dostala na Hradčanskou. "Vždyť mi Magda říkala, že se to tam dá projet myší dírou? A to neznamená, že tam nejsou schody?" Schody Pod Bruskou u hotelu Hoffmeister mě, nevím proč, překvapily a protože jsem nechtěla jet s motodavem Chotkovou, vynesla jsem si milé kolo - stejně nakonec po schodech - Chotkovou nad zatáčku a dál pokračovala po cyklostezce. Do Národní technické knihovny na Technickou jsem už dorazila jakž takž dobře, jako zákonem schválnosti však všude byly jednosměrky a cyklostezky v opačném směru, než jsem potřebovala. Budu si do příště muset trochu nastudovat trasu...
Šokující odhalení: Nesení Élektry do schodů pro profilovou fotku jsem jen hrála! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat