- Po příchodu do práce mě zdraví vedoucí se slovy: "Jsem zvědavý, koho z vás nejdřív srazí auto." V oddělení 52 se zkrátka ví, jak správně lidi motivovat!
- Čekání na zelenou na přechodech pro chodce na Rašínově nábřeží za železničním mostem směrem od centra je jen o něco málo otravnější než čekání na zelenou pro cyklisty na křižovatce ulic Milady Horákové a Badeniho (Hradčanská). V obou případech, i přesto, že máte zelenou, prakticky neznamená, že máte přednost (vyzkoušeno v praxi členy týmu Knihokol).
- Slušní lidé ještě žijí. Když vám vjedou/vlezou do cesty, umí se i omluvit. Možná vám za zády ukážou prostředníček. Kdo ví.
- Když teď chodím po Praze pěšky, připadá mi, že mi něco chybí. Že by to ŠLAPání bylo tak nakažlivé?
Stockholm läser. Praha taky!
Tematický úryvek z knihy Martina Zajíce - Bezpečná cesta - cesta vlakem:
OUTSIDER: Tak to je pěkný, jdu něco kreslit. (odchází)
Vilém se tryskem rozjíždí za město. Jezdí a jezdí. Je to fajn. Stromy podél silnice ubíhají dozadu, v dálce na poli sklízí rolník svoji úrodu, jezdit v přírodě stojí za to. Idyla samotářská netrvá dlouho, proti němu jede Martin. Martin je Vilémův soused, bydlí ve vedlejší ulici.
Martin: Zastav, zrovna jedu za tebou domů.
Vilém zastavuje: To se nedozvoníš, zrovna jezdím venku za městem.
Martin: Dobrá, dobrá. Kamaráde můj nejlepší, potřebuju pomoc!
Vilém: O co jde? Jasně, že ti rád pomůžu, jsem pozitivní... (více na str. 8 - 9 a dál)
Takže pro dnešek bych se rozloučila asi takhle: mějte spoustu pozitivních kamarádů. Třeba těch, co jezdí na kole.
(piskkle)
Žádné komentáře:
Okomentovat