středa 29. května 2013

Moje kola

Než jsem se přestěhovala do Prahy, městskou cyklistiku mě nikdy nenapadlo řešit. V Opavě jsme jezdili na kole odjakživa a pro většinu mé rodiny je (nebo bylo) kolo nejpřirozenějším dopravním prostředkem. Mamka jezdí do práce v zimě v létě, ta by měla dostat metál!

Když opominu dětská kola, prvním z výraznějších kol v mém životě byl tříčtvrteční Pionýr 22, kterého pak dědily všechny příbuzenské děti. Kdopak ho asi teď má? Na cesty do terénu jsem dostala Author Daytona (shift!), které mám dodnes. Authora tehdy dostala celá rodina a zejména s taťkou jsme pak podnikali tradiční nedělní předobědové výjezdy: já a čtyři chlapi, takže fňukání a jízda v tempu byla na mém víkendovém pořádku. Z té doby mám taky své typické "cyklistické lýtko" :) Do města jsem si "na lítačku" vydyndala od dědova bráchy "sto let staré kolo" (z 1. republiky), zn. Laso, s dámským rámem, posezem a la "paní radová", obrovským předním světlem a famózním "gepkem", na kterém jsem vozila své kamarádky, když jsme se v nočních hodinách odněkud vracely. Co TO s náma zažilo! Tohle bylo opravdové kolo mého života...a zatímco mi ho kradli, měla jsem tísnivý pocit, že mi ho někdo chce sebrat. Když jsem se ke kolu vrátila, prostě tam nebylo. Kdopak ho teď asi má?

Místo ukradeného velocipédu mi taťka sehnal starou ukrajinu, taky dobrá, ale už to nebylo ono. Najezdila jsem se na ní dost, nebála se ji nikde nechat...tenhle pocit mi zkrátka v Praze chybí. Vzít kolo z garáže a jet, kam se mi zachce, nechat ho kdekoli se mi zachce, případně sdílet klíčky od zámku a kolo si "přenechávat a vyzvedávat" z místa, kde ho zanechal někdo jiný. Takový přirozený bikesharing. Teď v Praze tedy jezdím na skládačce Eska po babičce, drží se, holka ušatá. Jsem za ní tuuuuze ráda! Za ten měsíc mi přirostla k srdci a nebýt cesty na kočičích hlavách, na kterých se denně hrozně vydrncám, označila bych ji za ideální městské kolo.

Kolo jako součást mého (dřívějšího) života. Loučení se na nádraží s Ivou.

Už se těším na odpovědi z naší ankety "Kolo mého života". Co kolo, to příběh...
Prosba pro Opaváky: nemáte prosím někdo fotku mého starého kola Laso? Areka a spol.? Hm? Díky!

(piskkle)



Žádné komentáře:

Okomentovat