Včerejší sváteční den jsem se sestřenčinýma dětma sbírala na zahradě šnečí ulity, které jsme pak společně barvili prsty akrylkama. Byla to super zábava - nejen pro děti. Ulit jsme našli hafo, až jsem se divila, kolik šneků už asi lezlo mimo svou komfortní zónu... Každopádně to, že přenechali svou ulitu všanc našemu umění, to bylo podle mě pořádné nestereo! :)
Dnes jsem shodou okolností po cestě do práce na kole šneka potkala. Přímo uprostřed cyklostezky. A vtom jsem si vzpomněla, jak jsme šnekům jako malí pořádali závody. Jak jsme je se sestřenkou po stovkách sbíraly do jámy na zahradě, abychom z nich pak měly noční můru. A jak jsme jim vždy pomáhali na druhou stranu silnice. Tak jsem slezla z kola a šneka přenesla - směrem, kterým snad "jít" potřeboval. Zachránila jsem ho před splácnutím na exponované cyklostezce? Možná jo.
Proto na vás apeluji, milí cyklisté, ba dokonce motoristé. Nesplácávejte šneky. Jsou užiteční a mají právo na život stejně jako my. A až jednou opustí svou komfortní zónu, můžou sloužit dokonce jako nástoroj umění!
Abych nezapomněla. Martin Zajíc vás prosí, abyste nesplácávali ježky, respektive žádná zvířata. A já bych možná přidala ještě prosbu, abyste nesplácávali pro jistotu ani chodce.
(piskkle)
Žádné komentáře:
Okomentovat